Rybníky jsou pro nás zejména rekreačním místem. Když se řekne rybník, představíme si koupání, rybaření nebo domov volně žijících živočichů. Dříve však vesnické rybníky byly důležitou součástí místní infrastruktury. V chladných zimách se led z rybníka ukládal do speciálních ledáren. Tam částečně vydržel až do léta a sloužil k chlazení potravin. S příchodem prvních ledniček byly ledové rybníky zasypány nebo sloužily převážně pro rybářské a rekreační účely. Také náš starý ledový rybník v Hörersdorfu byl nakonec zasypán a několik let byl využíván zemědělsky.

Nový začátek...

V roce 1997 se zrodila myšlenka obnovit rybník jako „přírodní park“ a místo odpočinku pro cyklisty a výletníky. Následovala čilá diskuse, během které obyvatelé vyjadřovali své obavy z přemnožení komárů nebo zatopení sklepů. Po jediném informačním setkání a hlasování však počáteční nedůvěru vystřídal obecný souhlas. A tak s pomocí místních začala výsadba zhruba 1 350 keřů, 50 stromů, 22 ovocných stromů a 640 rákosových rostlin. V zájmu zvýšení ekologické hodnoty půdy v okolí rybníka byly pro výsadbu použity pouze místní dřeviny a rostliny. Po této úspěšné spolupráci byl obnovený rybník nakonec slavnostně otevřen v roce 2000.

Zážitkový rybník Hörersdorf

Během následujících 20 let se rybníku, ale i přilehlé louce a okolním stromům dařilo náramně. Dětské hřiště a odpočívadla se těší velké oblibě! A s naší interaktivní naučnou stezkou chceme návštěvníkům představit skrytý svět živočichů a rostlin. Přitažlivé obrázky, hravé prvky a fascinující informace vybízejí k objevování krás přírody v okolí rybníku. Co dělá z houští čtyřhvězdičkový hotel? A žije jepice opravdu jen jeden den?

Příjemnou zábavu při průzkumu okolí a hledání splešťule blátivé, kokrhele a dalších!

Strčte obličej do kukátka a nechte se vyfotit z druhé strany tabule!

Rostliny/živočichové: Volavka popelavá (Ardea cinerea)

Při pohledu na vodní hladinu se rybník může zdát klidný a idylický. Ale pod hladinou to žije! Lovci se připravují na hon za kořistí, rybí „školky“ dovádějí mezi vodními rostlinami a vodní šneci bojují o přízeň svých vysněných partnerů. Pojďme se na obyvatele rybníka a jejich životní prostředí podívat podrobněji.

1 Mezi souší a vodou – příbřežní rostliny
Na břehu rybníka se rostliny musejí přizpůsobit střídavě suchým a mokrým podmínkám. Určitě už jste viděli vysoký rákos s „rozcuchaným“ květenstvím. Nenápadná ostřice je často zaměňována s trsy trávy. Pečlivě si prohlédněte její listy. Díky profilu ve tvaru W jsou úžasně pevné!

2 Tak trochu jiný les – pevně zakořeněné vodní rostliny
Jako koruny stromů v lese sahají listy leknínů do všech zákoutí malé zátoky. Neplavou však volně na vodní hladině. Dlouhým oddenkem jsou pevně zakotveny v bahnitém dně. Oddenky leknínů mohou být dlouhé až 3 m!

3 Hustá džungle – volně zakořeněné vodní rostliny
Velké množství rostlin vytváří pod vodou hustou džungli. Tyto rostliny jsou životně důležité pro všechny vodní živočichy, neboť jim poskytují kyslík. Ve změti stonků žije velké množství vodního hmyzu, ale i mladé ryby, perlíni ostrobřiší a pulci skokana skřehotavého tu mají své skrýše.

4 Malý oceán – otevřená voda
Do hlubokých míst rybníka neproniká dostatek slunečního světla, které rostliny potřebují k životu. V otevřené vodě se vyskytují zejména velké ryby, jako jsou kapři. V zimních měsících vyhledávají hlubší vody i jiné druhy ryb.

Chůze po vodě Ploštice bruslařka k tomu má ty nejlepší předpoklady. Její dlouhé nohy jí pomáhají rozložit hmotnost těla tak dokonale, že opravdu dokáže běhat po vodě. Mimochodem, nohy ploštice bruslařky fungují také jako senzory, které ji usnadňují lov kořisti – neposedného hmyzu přistávajícího na hladině.
 
Podivné mumie Svlečka – jak zvláštní výraz. To, co vypadá jako rekvizita z hororového filmu, je ve skutečnosti štastným zakončením mladistvého života vážky. Krátce předtím, než dospěje, vylézá larva vážky z vody na stonky rostlin. Jakmile se vylíhne dospělá vážka, zůstane na místě jen svlečená pokožka. Při bližším prozkoumání na ní najdete spoustu zajímavých detailů – slibujeme!
 
Pozor, ponorky! Plovatka bahenní je sladkovodní plž, který se k nádechu vynořuje nad hladinu. Pod ulitou si ukrývá zásobu vzduchu. Kromě toho však dokáže také dýchat povrchem těla! Zásoba vzduchu jí pomáhá také v nebezpečných situacích. Jakmile vycítí nebezpečí, bleskurychle vypustí nadbytečný vzduch a klesne ke dnu.

Štíři v rybníku? Splešťule blátivá sice může připomínat štíra, ale ve skutečnosti patří mezi ploštice. Její nebezpečně vypadající „osten“ není nic jiného než dýchací trubice. Vodní hmyz a malí pulci by se však měli mít na pozoru před jejími „klepety“!

Rostliny/živočichové: rákos obecný (Phragmites australis), ostřice šedavá (Carex canescens), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), potápník vroubený (Dytiscus marginalis), pulci ropuchy obecné (pulci Bufo bufo), kapr (Cyprinus carpio), jepice (Ephemeroptera), šidélko brvonohé (Platycnemididae), užovka obojková (Natrix natrix), skokan zelený (Pelophylax esculentus), ploštice bruslařka (Gerridae), motýlice lesklá (Calopteryx splendens), leknín (Nymphaea), splešťule blátivá (Nepa cinerea), plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis), žebratka bahenní (Hottonia palustris), larva motýlice (Calopterygidae), jehlanka válcovitá (Ranatra linearis), larva různokřídlice (larva Anisoptera)

Houštiny jsou pro nás jen hustým porostem keřů a stromů, ale pro mnoho živočichů jsou opravdovým čtyřhvězdičkovým hotelem!

První *: Atraktivní ubytování
Houštiny připomínají města s různě vysokými domy. Každý pták si v nich může najít vhodné hnízdiště. Pěnice černohlavá snáší svá vejce do dobře vystlaného hnízda mezi hustými keři, slavík obvykle hnízdí blízko u země a sýkorka má ráda opuštěné dutiny stromů, které jí zanechal datel.

Druhá *: Gastronomie na úrovni
Právě na konci léta a na podzim můžete sledovat, jak se jednotlivé rostliny předhánějí v tom, která bude mít barevnější, větší a chutnější plody. Ale pozor! Ne všechny plody jsou jedlé pro člověka. Některé plody, které jsou pro nás jedovaté, jsou oblíbenou pochoutkou ptáků nebo savců. Bližší informace se dozvíte na tabulkách jednotlivých rostlin. Stinná místa s vlhkou půdou jsou ideální pro hlemýždě, červy, svinky, stonožky a hmyz – oblíbenou potravu ptáků, ježků atp.

Třetí *: Absolutní diskrétnost
Ptáci, ježci a další živočichové mají své nepřátele, před kterými se musí mít na pozoru. Dobrá skrýš v hustých křovinách nebo korunách stromů je proto základ! I obyvatelé rybníka se rádi zdržují ve stínu břehového porostu. Zejména slípka zelenonohá vyhledává bezpečí husté pobřežní vegetace.

Čtvrtá *: Příjemná klimatizace
Zkuste si někdy v parném letním dni stoupnout na most, pak na louku, a nakonec do houští. Rychle zjistíte, jak příjemně chladno a vlhko je ve stínu stromů a keřů. Moc dobře to vědí i zvířata, která se tam zdržují v horkých dnech.

Jaký poklad je zakopaný v zemi pod touto dřevinou? Vydejte se po tajné stezce,

která vede naší džunglí, a objevte postupně 14 rostlin tvořících houštiny. Na konci najdete řešení.

Živočichové: páskovka hajní (Cepaea nemoralis), svinka (Isopoda), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), kuloštítník beraní (Clytus arietis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), drozd zpěvný (Turdus philomelos), hlemýžď zahradní (Helix pomatia), ježek (Erinaceidae)

Za bezmračných letních dnů je kvetoucí louka požitkem pro všechny smysly. Tolik barev a vůní! Slyšíte to cvrkání kobylek? Možná právě probzučel kolem čmelák? A tamhle přelétává z květu na květ motýl! Vydejte se na procházku po louce a objevte skrytý svět brouků a jiného hmyzu!

Už jste se někdy sami sebe zeptali, proč vlastně existuje tolik druhů hmyzu? Každý živočich bojuje svým způsobem o přežití. Nechce se stát kořistí, ale zároveň musí v omezeném prostoru louky najít potravu a vhodného partnera. Aby zvýšil své šance na úspěch, využívá hmyz celou řadu užitečných triků. Někteří živočichové jsou opravdovými mistry klamu, jiní se zase dokážou dokonale přizpůsobit svému okolí. Existují také živočichové, kteří jsou pro své nepřátele nepoživatelní, což dávají na jevo svým výrazným výstražným zbarvením.

Některé z těchto triků vám zde představíme! Najdete i všechny dobře skryté živočichy?

Živočichové: Vrbař uhlazený (Clytra laeviuscula), pestřenka čmeláková (Volucella bombylans), pestřenka trubcová (Eristalis tenax), pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus), kněžice pásovaná (Graphosoma italicum), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), okáč bojínkový (Melanargia galathea), čmelák luční (Bombus pratorum), běžník kopretinový (Misumena vatia), pěnodějka (Aphrophoridae), kobylka zelená (Tettigonia viridissima), babočka paví oko (Aglais io), vřetenuška obecná (Zygaena filipendulae), cvrček polní (Gryllus campestris), hraboš polní (Microtus arvalis), ještěrka obecná (Lacerta agilis)

Kvetoucí louka není jen krásná na pohled, ale je také domovem mnoha rostlin a živočichů. Zejména hmyz je silně závislý na určitých druzích rostlin. Proto platí: Čím rozmanitější je louka, tím více živočišných druhů na ní může žít. Ukážeme vám, jak z nudného zeleného trávníku udělat bohatě kvetoucí louku!

Recept na druhově bohatou divokou louku

Potřebujete:

• zahradní motyku
• semena lučních květin
• trpělivost

Krok 1: Semena lučních květin potřebují volnou půdu bez vegetačního pokryvu, aby mohla vyklíčit. Proto je důležité odstranit uzavřený travnatý porost lopatou nebo zahradní motykou. Čím více volné půdy si připravíte, tím lépe vaše květiny porostou!

Krok 2: Nyní vysejte semena do volné půdy, jak uznáte za vhodné!

Krok 3: Vaše práce je hotová! Semena nemusíte zakrývat půdou ani zalévat. Vyzbrojte se ale trpělivostí – některá semena vyklíčí až za několik měsíců, nebo dokonce roků.

Krok 4: Jakmile většina květin odkvete, můžete louku posekat. Nezapomeňte přitom odstranit posekaný porost! Půda tak zůstane volná, což je důležité pro růst semen nové generace, a vy budete mít jistotu, že vaše louka krásně pokvete i v následujícím roce! Vysoký obsah živin v posekaném porostu by navíc podpořil růst rostlin, jako jsou různé trávy, pampeliška nebo pryskyřník, které by mohly přerůst ostatní luční květiny.

I naši louku sekáme jednou až dvakrát do roka. Seno pak slouží jako krmivo pro zvířata.

Které rostliny už znáte?

Kakost luční (Geranium pratense): Květ kakostu lučního vám napoví, odkud se vzal řecký název geranium (géranos = jeřáb). Plody a semeníky totiž připomínají hlavu jeřába.

Svízel povázka (Galium mollugo): Svízel poznáte podle listů uspořádaných kruhovitě kolem stonku. Obsahují enzym, který působí jako syřidlo a používá se při výrobě sýrů.

Hrachor luční (Lathyrus pratensis): Květ hrachoru lučního není nic pro fyzicky slabší jedince. K jeho otevření je totiž nutné vynaložit značné úsilí – úkol jako stvořený pro čmeláka! Tento příbuzný hrachu setého se navíc pne po jiných rostlinách, takže se obejde zcela bez pevného stonku.

Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare): Obrovský květ kopretiny se ve skutečnosti skládá z mnoha malých žlutých květů. Její velké bílé okrajové lístky slouží pouze k přilákání hmyzu.

Kohoutek luční (Silene flos-cuculi): Kohoutek luční se u nás vyskytuje jen vzácně. Někdy se mu říká také kukaččina rostlina, protože kvete v období, kdy zpívá kukačka (květen a červen).

Šalvěj luční (Salvia pratensis): Šalvěj luční se vyznačuje složitým mechanismem, který zajišťuje, že se k jeho nektaru dostanou pouze větší včely a čmeláci. Tento mechanismus můžete aktivovat pomocí obyčejné tužky!

Vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia): Díky vysokému obsahu bílkovin je vičenec ligrus velmi oblíbený mezi býložravci. Z tohoto důvodu se pěstuje ke krmným účelům a díky svým lepkavým semenům se dokáže rychle množit.

Kokrhel (rod Rhinanthus): Stejně jako jmelí ve znaku města Mistelbach je i kokrhel poloparazit. Vodu a živiny si „půjčuje“ od jiných rostlin.

Mrkev obecná (Daucus carota): Mrkev obecná je skutečně předchůdcem oblíbené mrkve „karotky“! Černá tečka uprostřed květenství připomíná jistého brouka. Jde o trik, kterým se rostlina snaží přilákat pozornost dalších brouků.

Ořešák královský je v oblasti Weinviertel tradičně považován za strom, který patří ke každému domu. Konkurenci si ořešák drží od těla, nebo lépe řečeno od kmenu. Jeho listy obsahují látky, které brání jiným rostlinám v růstu. Poznáte ten rozdíl v podrostu? Ne všechny vlašské ořechy jsou stejné. U některých stromů jsou velké, u jiných malé. Někdy mají tlustší a jindy zase tenčí skořápku. U odrůdy „Rote Donaunuss“, zvané také „Blutnuss“, jsou ořechy dokonce krvavě rudé!

-> „Koronavirus není pro následující strom žádný problém. Trápí ho ale jiná nemoc. Víte která?“

Pozor, blíží se vrtulník! Samary (křídlaté nažky) jasanu mají zvláštní tvar, díky kterému se ve větru točí jako vrtule, což jim umožňuje doletět daleko od stromu. Nemoci se nevyhýbají ani stromům. Už několik let napadá rakouské jasany houba, která způsobuje odumírání výhonků a listů. U mladých jasanů to může dokonce vést k úhynu celého stromu.

-> Následující keř obráží výmladky, když ho seříznete...

Listy a jednoleté výhonky „příbuzné“ dřínu obecného se na podzim zbarvují do krvavě červených odstínů. Toto zbarvení způsobuje barvivo antokyan, které se u rostlin vyskytuje poměrně často. Její plody nejsou jedovaté, ale v syrovém stavu jsou nepoživatelné. Divoká a nezkrotná: Při prořezávání svída obvykle vytváří výmladky. To znamená, že se vedle uříznutého hlavního stonku tvoří nespočet vedlejších stonků. Pokud se chcete svídy zbavit úplně, musíte odstranit celý oddenek.

-> Plody následujícího stromu z vás udělají nosorožce!

Javor babyka vypadá dobře v houštinách, ale i jako samostatný strom. Jako strom odolávající horku a suchu je dobře přizpůsoben podmínkám oblasti Weinviertel. Znáte jeho dvounažky, které si děti s oblibou lepí na nos? Rozlomte (ještě zelený) plod javoru v nejširším místě. Nyní si lepivé vnitřní části nasaďte na nos a proměňte se v nosorožce!

-> Hledáme keř, který si částečně zachovává listy i přes zimu.

Ptačí zob vytváří husté houštiny, a proto se často používá jako živý plot. Jeho listy zůstávají při mírných teplotách na keři téměř celou zimu. Proto bývá ptačí zob označován jako „polostálezelená“ dřevina. Slouží také jako úkryt pro ptáky. Zejména pro kosy a drozdy jsou jeho černé bobule v zimě důležitým zdrojem živin. Ale pozor! Pro lidi jsou tyto plody jedovaté!

-> Jak vznikají díry v ořeších následující rostliny?

Při šíření semen spoléhá líska obecná na veverky, myši a ptáky, jako je brhlík. Tito pomocníci sbírají na podzim její ořechy a schovávají si je na zimu. Ze „zapomenutých“ ořechů nakonec vyklíčí nové lískové keře. Už jste se také někdy rozčilovali nad lískovými ořechy s dírami? Může za ně nosatcovitý brouk zvaný nosatec lískový. Jeho larva nejprve vyžere jádro a pak se prokouše skořápkou ven.

-> Následující strom rodí nejoblíbenější ovoce v Rakousku!

Když se řekne ovoce, nejspíše nás jako první napadne jablko. Na podzim se jablka sbírají přímo ze stromů a díky dobré skladovatelnosti vydrží až do léta. Navíc se z tohoto lahodného ovoce dá vykouzlit tolik dobrot: jablečná šťáva, jablečný protlak, jablečný kompot, pečená jablka,... Napadají vás ještě další jablečné produkty?

-> Borové a smrkové šišky už znáte. Ale který strom má malé šišky, kterým se v Rakousku říká „Bockerln“?

U našeho rybníka je olše lepkavá ve svém živlu, protože na rozdíl od mnoha jiných stromů jí nevadí mokré nohy. Díky zvláštním kořenovým útvarům je dokonce schopna delší dobu snášet záplavy, které jsou v olšových lesích častým jevem. I bez listů poznáte olši lepkavou podle malých šišek, kterým se v Rakousku říká „Bockerln“. Pro ptáky, jako je stehlík, jsou semena uvnitř šišek v zimě důležitým zdrojem živin.

-> Znáte keřovitou rostlinu, jejímž plodům se v Rakousku říká „Hetscherln“?

Určitě velmi dobře znáte plody růže šípkové, které se také říká psí růže – oranžové až jasně červené šípky! V Rakousku se šípkům říká také „Hetscherln“. V zimě jsou pro ptáky, ale i pro nás lidi zdravou pochoutkou plnou vitamínu C. Kdo si počká na první mrazíky, snadno z nich vymáčkne lahodnou dužninu.

-> Z následující rostlinky se vyrábí nápoj, a navíc se z ní dá připravit pokrm připomínající chřest.

Stonky chmele, kterým se stejně jako u vína říká révy, jsou porostlé háčkovitými chlupy. S jejich pomocí šplhá divoký chmel po jiných rostlinách a dokáže si tak v hustém podrostu vybojovat alespoň trochu slunečního světla. Chmel je známý především díky tomu, že se jeho šištice používají při výrobě piva. Ale věděli jste, že z jeho mladých výhonků lze připravit tzv. „chmelový chřest“? Dají se dokonce jíst syrové a skvěle se hodí do nejrůznějších pokrmů.

-> Malý motýlek dokáže následující rostlinu proměnit ve strašidelný keř!

Trnka obecná je keřovitá rostlina typická pro oblast Weinviertel. Její plody se dají jíst syrové, zejména po prvních mrazících, když už nejsou příliš hořké. Většinou se ale tento předek naší švestky používá při výrobě alkoholických nápojů, například likéru. Při přemnožení předivky ovocné dokážou její housenky ohlodat keř do posledního lístečku. Předivka přitom celou rostlinu opřede pavučinou, která má za úkol chránit housenky před vnějšími nepřáteli. Vypadá to docela strašidelně!

-> Víte k čemu používá pták s maskou trny a ostré větvě trnky obecné a dalších dřevin? Více se dozvíte na příštím stanovišti!

Všimli jste si, že některé keřovité rostliny jsou velmi trnité? Ještě před několika desetiletími byla rozsáhlá území v oblasti Weinviertel využívána pro pastvu skotu a ovcí. Trny chránily ohrožené rostliny před sežráním. Nezvykle velké množství trnitých keřů tak poukazuje na dřívější pasteveckou tradici. Při úspěšném lovu napichuje ťuhýk obecný přebytečnou kořist (drobné obratlovce nebo velký hmyz) na dlouhé trny hlohu. Může si tak ušetřit práci, když je špatné počasí.

-> Plodům následující dřeviny se ptáci měli dříve vyhnout velkým obloukem…

Jeřáb ptačí je známý také pod názvem jeřáb obecný. Ačkoliv jeho listy přípomínají listy jasanu, není mezi těmito dřevinami žádný příbuzenský vztah. Zrádná past: Nápadné plody jeřábu ptačího dříve sloužily jako návnada pro zpěvné ptáky (např. drozda zpěvného), kteří byli povážováni za delikatesu. Naštěstí si dnes ptáci i jiní živočichové mohou na jeřabinách pochutnat zcela bez obav.

-> Který strom nese plody zvané „Asperln“?

Dnes je mišpule obecná poměrně neznámý keř, ale dříve byla jako ovocný strom známá široko daleko. Zejména starší lidé znají její plody připomínající jablka pod názvem „Asperln“. Sklízejí se po prvních mrazících a vyrábí se z nich vynikající želé a marmeláda.

✓ Super, zvládli jste to, našli jste všech 14 stanovišť!

Tady je řešení hádanky: Poklad zahrabala veverka! Jsou to ořechy, které nasbírala na podzim a schovala do země v houští. Bez tohoto pokladu by nepřežila chladné zimní období. Ořechy, které už nenajde, na jaře vyklíčí a vyroste z nich další houští. Tímto způsobem veverka zajišťuje potravu pro svá vnoučata.